Popis obce Zarazice

sestaveného v roce 1898 správcem školy Josefem Kašpárkem


O původu jména obce Zarazice vypravuje se následující pověst: Za pradávných časů učinil houfec jakéhosi divokého národa, který býval v Uhrách, loupežný výpad na Moravu. Na pochodu pravil vůdce svému lidu: „Teraz zarazíte a posnídáte“. A oni z a r a z i l i v místech nynější osady.

Domněnka je, že ve starých dobách válečných válečné tlupy v místech nynější osady na pochodu se zastavovali nebo zarážely, aby jednak nakrmili dobytek, jednak byla jim překážkou ku dalšímu pochodu řeka Morava a za ní na pravém břehu neproniknutelné lesy. Také proti blízkému opevněnému Veselí musely v pochodu zarážeti.

Horopopis a vodopopis:

Návrší Vinohrady (současné Lišky 231 m.n.m) – jihovýchodně od Zarazic 229m, část drahů také „Dražek“.

Řeka Morava – průměrná šířka 48m, hloubka 3m při normálních poměrech. Povodně nastávají pravidelně v měsíci březnu každého roku, pak v měsíci červnu a červenci, když déle prší. Zaplavené území – jen pravý břeh sahá až po trať Severní dráhy u Bzence a Písku v šíři 5/4 hod. cesty. Břehy nejsou regulovány a jsou opatřeny jen hrázemi. Močály vznikají sice povodněmi, ale brzy vysychají.

Místopis:

Zarazice leží na rovině při samé řece Moravě na levém břehu vzdálena jsouc od Veselí nad Moravou 0,95km, Znorov 0,2km a Uherského Ostrohu 6km. Jediná silnice z Veselí do Znorov a Strážnice vede středem obce. Jednotlivé části obce jsou: Horní a Dolní konec dle toku Moravy, Drahy – dobytek tudy „drahoval“ cestu na pastvu a konečně Zmola.

Vesnice má tvar pravého úhlu. Náves je vysázena jednak stromy ovocnými, jednak lesními. Chalupy staršího rázu postaveny jsou odděleně v řadách, budovy to vesměs přízemí, mající v předu malé zahrádky. Stavěny jsou z hlíny, jimž lid říká „píchovanice“. Byly kryty slámou, ale po velkém požáru pokrývali je taškami, málo břidlicí. Některé z nich jsou ozdobeny malováním.

Řeka Morava skoro každého roku se rozvodňuje a zaplavuje celý pravý břeh, čímž způsobuje mnoho škod na pozemcích a hospodářských plodinách. Dosud největší povodeň byla roku 1897. Toho roku způsobila obci škody na .100 000zl. Krup nejvíce napadalo v letech 1889, 1890 a 1891. V r. 1851 vyhořela skoro celá dědina. Téhož roku zuřila v obci cholera a zemřelo 105 lidí. Také roku 1866 vyžádala si mnoho obětí.

Obec je přifařena z polovice do Veselí nad Moravou a z poloviny do Znorov. Škola je novější vystavěna v r. 1894 za 14 000zl. Stará školní budova byla postavena v r. 1869 za 5 580zl a nyní je proměněna v hostinec.

Kaple je vystavěna v roku 1877, v níž se nalézá stará socha P. Marie. Kdy zvonice byla vystavěna není známo. Před osadou na Horním konci u silnice stojí ozdobný sloup s obrazem čtyř králů, tj. Sv. tří králů před králem Herodesem a pod ním nápis: „Cdo byl Prvi majstr Dominus Deus“. Tento obraz dal namalovat v roce 1868 rolník zarazický Třináctý Pavel. Obraz namaloval blatnický kostelník „pantáta maléř“ Hána.

Domů je 163 a obyvatel 837 vesměs národnosti české.

Katolíků je 831 a židů 6.

Poměry majetkové jsou neutěšené. Všecky nemovitosti jsou více než z polovice zadluženy. Kus pozemku za kouskem odprodávají a tak přichází majetek ponenáhlu do cizích rukou. Dnešního dne zůstalo již málo neporušených ¼ lánů a podsedků. Všecky půllány vzaly už dávno za své. Řemesel není. Průmysl a obchod se neprovozuje. Část obyvatelstva chodí do světa, starší za větším výdělkem, mladší tam táhne bezuzdný život.

Nejvíce se tu pěstuje řepa a ječmen. Žita, zemáků a kukuřice jen pro svou potřebu. Ovsa málo a pšenice nic. Výborně se tu daří křenu, jenž se vyrovná svou jakostí křenu malínskému. Stromu ovocného ubývá a také se mu žádná péče nevěnuje. Při řece Moravě se pěstuje vrba košíčkářská.

Veselský velkostatkář hrabě Chorinský má tu 5jiter role, 6jiter luk .a 214,5jitra lesů.

Výměra celého území zarazického obnáší 1 162 jiter.

    Významnější jména tratí jsou:

  • „Grefty“ trať ta byla odvodněna vodními stružkami čili grefty
  • „Lišky“ byly to výmoly prorostlé chrastím, kde zdržovalo se mnoho zvěře, tedy i lišky
  • „Kostelíky“ dle pověsti stával tam kostel
  • „Výkaz“ hrabě veselský vykázal kdysi pozemek ten na pastvu
  • „Výtrže“ Morava tam dělávala výmoly čili výtrže
  • „Drahy“ za dob roboty drahoval tam dobytek na pastvu
  • „Nadymač“ bývala pastvina, na které rostlo hojnost dobré trávy a pásaly se tam jenom klisny s hříbaty a býci. Dobytek přicházíval z pastvy té tak napasený, jako kdyby byl nadmutý
  • „Kačičince“ les, roste tam tráva kačičinec – šachor
  • „Vrby – Vrbky“ les, rostou tam vrby
  • „Blatné jezero“ les, stojí tam dlouho voda
  • „Solařica“ les, není povědomno odkud tento název
  • „Náklé“ pole

Ze starodávných dob nic písemného se nezachovalo. Jen znorovští rybáři chovají starou listinu, v níž vrchnost veselská uděluje jim zvláštní právo ku lovu ryb v zarazických vodách. Také obsahuje poměry poddanské rybářů k vrchnosti.

Obec Zarazice od pradávna byla majetkem vrchnosti veselské. Poměry poddanské byly k ní dosti kruté. Půlláník musel robotovat s párem koní střídavě každý den od Josefa až do Václava, čtvrtláník s párem koní střídavě jeden týden dva dny, druhý týden 1 den, podsedník každý týden tři dni pěší, domkař ročně .26 dní, později 13 dní pěší a k tomu dostával bochník chleba.

Při ukončení nějaké práce býval „aldamáš“. Mnozí, než by měli snášet břemena roboty, raději grunty opustili a utekli do Uher.

Lid vytrpěl mnoho svízelů vpády Tatarů, Maďarů a Turků ze strany uherské. Také za válek husitských a války sedmileté vytrpěla obec nemalých pohrom.

Před nájezdy divokých národů lid se skrýval v neproniknutelných lesích, jež Morava oblévala.

Sama obec tvoří katastrální celek.

Vypravuje se pověst, že první lidé této krajiny bydleli v jamách .a podzemních děrách a nazývali se Skalníci. Když v kraj tento přišli naši předkové, počali tyto Skalníky všemožně hubit. Obyčejně zapalovali nad jejími jamami a dírami veliké ohně a tak je všechny vyhubily. Lochy těchto Skalníků v blízké osadě Znorovy objeveny byly již před mnoha lety.

Za bouřlivých dob válečných, aby uchránil lid svůj movitý majetek před drancováním, zahnal dobytek do lesů a obilí, peřiny, šatstvo, prádlo a jiné věci zakopával do jam ve stodolách, kolnách a v poli. Mnoho z těchto jam bylo při orání aneb jiných nahodilých příležitostech objeveno a do dnešního dne zachováno, mnohé však lidskému oku nezvěstny. Jámy ty jsou na 4 m hluboké .a spodu tak prostranné, že by tam pohodlně 2 páry koní mohlo státi. V jedné jamě nalezena byla velká zásoba obilí, ne jednu stovku let starého.

Ve válce francouzské zuřil v kraji takový hlad, že lid chodil do lesa na kyšajku – blaťouch a připravoval si jej jako salát.

V roku 1832 urodilo se tolik vína …, že ho dobytek u půd z kádí píjal.

Obyvatelstvo:

  • Příslušníků s právem domovským ….. 627
  • Sousedů s právem občanským ….. 32
    Společníků bez domovského práva žijících:

  • Z nemovitého majetku ….. 157
  • Z řemesel a jiných živností ….. 26
  • Bez práva domovského a neplatí daně . 27
  • Čestní občané ….. 1
  • Čtvrtláníků ….. 13
  • Podsedníků ….. 15
  • Domkařů ….. 135

V tomto počtu zahrnuto je 8 půlláníků, 6 čtvrtláníků a 8 podsedníků dávno zaniklých, zůstaly jen domky.

Čtvrtláník má 25 měřic pole a 15 měřic luk
Podsedník má 11 měřic pole a 14 měřic luk
Domkař má 2 měřice pole a 1 měřici luk

Pastvin je 151 měřic v užívání celé obce. Část těchto pastvin se nechává na trávu pro obecní býky a část ku prodeji. Na největší ploše se pase dobytek .a na pastvu má každý právo. Stržené peníze za trávu a poplatek za pasení dobytka plyne do obecní pokladny.

Valná hromada se nesvolává.

Jest zvykem voliti do obecního výboru hospodáře ženaté. Když nový hospodář se stane výborem, musí dát „zavdání“ a přitom se mu připíjí na zdraví. K vyřízení záležitostí minulého období starý výbor povolán nebývá. Obecní výbor koná sezení soukromé, za měsíc více než jedenkrát a vyřizuje největší část samosprávy. Při svolání schůze výboru hotový program se neudává, jen výjimečně.

O zaměstnání žebráků a tuláků práce schopných se nepečuje. Policajt není adjustován a také nebývá vzat pod přísahu ani od úřadu politického, jen od starosty obce.

Chudým je dovoleno jednou v týdnu po obci žebrat. Ku zamezení zchudnutí občanů se nečiní žádných kroků.

Národní ornament:

Charakteristické motivy národního ornamentu v okrasách na domech .a nářadí pozvolna mizí. Tu a tam viděti jest nade dveřmi a okny hvězdy, tulipány, srdéčka a věnce. Mezi okny pak květináče s tulipány a růžemi barvami intenzivními vymalovány. Podobně jsou omalované truhly.

Na stoličkách a stolech jsou ornamenty ty vyřezávané.

Na kraslicích viděti srdéčka, hvězdy, kvítka, věnečky, růže, klasy s rozličnými nápisy.

Vyšívání jest na ornamenty bohaté. Vyšívá se na jablko, na půl kvítka, na jeřabinu, na myší cestu, na kalich, na hrušku, na tři vrhy, na tři kalíšky, na půl růže, na hvězdu, na nožnice, na haklík, na čertovy rohy, na kočičí tlapu, na trnku, na telecí zuby na jetelinku atd.

Školství

Škola byla založena v roce 1869. Prvotně byla jednotřídní a rozšířena v roku 1894 stavbou nové školní budovy na školu dvojtřídní. Prvotně byl 1 učitel, v roce 1894 ustanoven druhý učitel. Škola obecná je smíšená a má 2 třídy.

zarazice_skola (58K)

– Žáků je dohromady 75 a žákyň 92, celkem 167.
– Industriální učitelka je jedna.
– Knihovna žákovská má 199 svazků, učitelská 37 svazků.
– Počet učebních pomůcek jest 124.

Školní budova vyhovuje svému účelu. Při škole je školní zahrada a také letní tělocvična.

Služné učitelů činí 1 150zl., industriální učitelky 285zl. ročně. Na věcné potřeby školní činí roční náklad 249zl. Školní budova byla zřízena nákladem .14 300zl.

Školní budova není v poloze příhodné, stojí totiž při hlavní silnici, jejíž živá frekvence ruší vyučování. Kanalizace od ní nevede žádná. Dvůr je prostranný a má tvar lomeného obdelníka.

Učírny:
– I. tř. 7,6 x 6,15m nevyhovuje odpovídajícímu počtu žáků a opatřena jest lavicemi starého systému

– II. tř. 10,5 x 6,45m a
– III. tř. 10,35 x 7,6m vyhovují a jsou opatřeny vhodným nábytkem

Hlavní chodba jest jen 2m široká, schodiště 1,5m. Hlavní vchod jest naproti východu na dvůr, čímž povstává v celé budově nesnesitelný průvan. Záchody vyhovují všem požadavkům hygienickým.

Všechny místnosti jsou vzdušné. Učírny i chodby mají přiměřený počet oken a jsou řádně osvětleny. Jen v I.tř. v žádném směru nevyhovuje. Otápění se děje železnými regulačními kamnami. Při tuhé zimě spojené se silnými větry těžko dosíci zákonité temperatury.

Čištění školy se věnuje ta nejlepší péče. Veškeré schody a chodby se zametají každého dne, přičemž se vyčistí škrabadla a rohožky. Dvakrát za týden se zametají podlahy učíren a v ostatní dny místa lavicemi nezastavená. Hodinu po každém zametání se utírá prach. Při zametání se užívá dřevěných pilin.

Všeobecné umývání a obličování se děje třikrát do roka mimo hlavních prázdnin. Kamenné chodby se umývají každý týden.

V hlavní prázdniny se také bílí učírny, chodby a schodiště.Vodní plivátka se nalézají na chodbách a v učírnách. Ku čištění obuvi jsou stojaté škrabáky .a před hlavním vchodem železný mřížkový škrabák. V hlavní chodbě je velká drátěná rohožka a u každé třídy kokosové šlapáky. Deštníky se ukládají na chodbu, kdežto svrchníky, zimníky, kožichy a vlňáky v třídách.

Letní tělocvična se nalézá při školní budově a jest zároveň hřištěm .a rejdištěm.

Školní zahrada jest účelně zařízena a žáci jsou přidržováni k lehčím pracím zahradnickým. V přestávkách vycházejí žáci na dvůr a letní tělocvičnu .a tam si hrají. V zimě zdržují se v třídách. Škola má vlastní studnu a opatřena je pumpou. Záchody jsou dřevěné a od hlavní budovy oddělené.

Dopolední vyučování začíná v 8hod. ráno a končí 10, 11 neb 12hod. Odpolední začíná v 1 hod. a končí ve 3. neb 4. hodinou. V letní době od .1. května začíná dopolední vyučování 7 hodinou ranní za účelem udržení pilné návštěvy školní.

Vyučování na jednu zápřež by se osvědčilo jen tehdy, kdyby učební osnova dokonale se změnila a látka upravila tím způsobem, že vše zbytečné pro život nepotřebné by se vyloučilo, čímž by se snížil počet vyučovacích hodin.

Získaný čas by se mohl věnovati k výchově tělesné. Škola má být ne školou učení, ale školou naučení. Práce odpolední pro velkou duševní únavu nepřináší vyučování žádného prospěchu, ale zato škodí tělu. Také nastává nebezpečí, že by dětí bylo zneužito k výdělečné práci.

Škola je koedukační pro níž svědčí důvody: výchova je lacinější, přispívá k výchově žen, jež zmužnějí, připravuje na život ve společnosti, dochází k prospěšnému závodění mezi oběma pohlavími a podporuje vzájemně vytváření charakteru. Doba puberty na venkově není nebezpečná.

Rozvrh je propracován tak, že mezi nejtěžší předměty je vložen snadnější.

Nejsnadnější předměty jsou položeny na dobu odpolední. Nejúnavnější jsou předměty: náboženství, počty a jazyk vyučovací, nejméně únavné jsou: zpěv, tělocvik a kreslení.

Únavnosti se čelí přestávkami, po druhé hodině hrou na hřišti, dále zpěvem, obměnou u vyučování, pohyby a zajímavostí látky vyučovací.

Archeologické památky

Archeologické památky jsou tu velice skrovné.

V blízkosti Zarazic směrem k Znorovám nalézala se zaniklá osada „Spinky“- Naproti těmto místům na pravém břehu řeky Moravy stával kostel.

Při domku číslo 77 v zahradě nalezeny byly lidské kosti. Kostry byly poněkud skrčené a paže na kolena položené. Soudí se tu na pohanské pohřebiště.

Před 28 lety vyoral Pavka Antonín ve Greftech kotlík s rozličnými ozdobami bronzovými. Pro neznalost nezachováno z těchto věcí ničeho.

Lid zná tak zvané „hromové kameny“ a také některé dosud chová ve veliké úctě přikládaje jim zvláštní zázračnou moc při léčení hrček.

Staré peníze i s nádobou byly nalezeny za řekou Moravou při stavbě dráhy z Veselí do Bzence. Jaké to byly peníze není povědomno – dělníci je prodali ve Vídni.

Lid vypravuje, že praobyvatelé této krajiny byli skalníci, kteří bydleli v děrách a podzemních chodbách. Až dosud se jejich „lochy“ zachovaly v blízké osadě Znorovy.

4 kusy hromových kamenů lze si prohlédnouti ve škole.

O jednom hromovém kameni, který se chová ve škole se vypravuje, .že prastaříček Vajdíků šli tenkrát za řeku Moravu seno sušit. Tu najedenkrát se strhla veliká bůřka a hrom udeřil do blízké vrby a celů ju odřel. Až bylo po bůřce, kopali pod tů vrbů a našli tam onen hromový kameň.

Obživa obyvatelstva

Většina obyvatelstva se živí rolnictvím, ostatní prací nádenickou a jen .3 řemeslnickou: kovář, stolař a švec.

Zvláštní odvětví průmyslu se tu neprovozuje, rovněž tak průmysl domácí. Rolnictvo má vedlejší výdělky s dobytkem jen nahodilé.

Nejvýnosnější ze živností je živnost hostinská s veřejným nálevem kořalky a spojena s kupectvím. Kořalku pije každý poměrně mnoho. Zboží .i lihoviny se často kupují za naturalie.

Vhodné podmínky ku rozkvětu nalezla by tu živnost košíčkářská pro láci materiálu.

Nádeníci si hledají výdělku u domácích rolníků při panství veselském .a nejvíce ve světě.

Mzda bývá různá. Na jaře 35-40kr., v létě 60-70kr., na podzim 40-45kr., v zimě 30kr. Ženy mají o 5-10kr. méně. O žních a v senoseči si vydělají sekáči denně 1zl. 10kr.

Bez vlastního příbytku je 9%.

Každou sobotu žebráci obcházejí dědinu a dostávají od zámožnějších rolníků něco z naturálií, obyčejně mouku na živobytí. Na penězích se jim dostává podpory z chudinského fondu farního úřadu ve Veselí a něco také ve Znorovách.

O sirotky se starají jednotlivé rodiny za jistou odměnu obce poskytnutou.

Nečestná živnost je živnost rasovská.

Ideálem chlapců je odejít na „náděnku“ do Rakous, aby mohli užívat svobody plným douškem.

Obchod a průmysl

Kupecké obchody jsou 3 a živnosti hostinské také 3. Při jednom obchodě je prodej kořalky v zapečetěných lahvích a dva obchody jsou spojeny s živností hostinskou. Kupecký obchod s prodejem kořalky provozuje žid. Jednu hostinskou živnost s kupeckým obchodem provozuje přistěhovalec, jednu domácí obyvatel a třetí hostinská živnost není zadána – patří židovi a má na ni přijít také žid.

V obci jsou tito řemeslníci: kovář, stolař a švec.

Některé řemeslné výrobky pro svou potřebu si dělá lid sám jako: veškeré náčiní a nářadí hospodářské ze dřeva, něco z domácího nábytku, některé části svého kroje, košiny, koše a jiné.

Strava

Hlavní a obyčejnou stravou všedního dne jest:
Snídaní: zelí se zemákama, slanina s chlebem, dojivo, mléčná polévka s kůskama neb kašů, kmínová neb česneková polévka s chlebem, starý sýr

Oběd: polévka, maso, křen, šišky, bálešky, řezance, pěry, olevance, opluskance, trhance, krajance, vdolky, patenty, chamule, metyja, čučka s kašů, zelné šlíšky, kaša turkyňová, buchty turkyňové, krupica ječmená, zemáky mastné, máčka

Svačina: kyška, sýr, okurkový salát, chléb, kořalka

Večeře: zemáky pečené, kyška, zelé, mléko s kašů, salát s máčků, zemáky s máčků, fazole po kyselu

O svátcích:
Snídaně: káva, thé, pečivo
Oběd: okšová polévka, maso, šišky, máčka, svítek
Svačina: okurkový salát neb to co zůstane od oběda
Večeře: to co zůstane od oběda

Hostiny se strojí při křtinách, úvodě, svatbě a pohřbu.

Pokrmy jsou: okšová neb chlebová polévka, maso hovězí, husa, slepice, játrová omáčka, zelé, krupica, dršťky

Nápoje: kořalka, pivo, víno, thé, černá káva

V ostatky: koblihy a drkotina, na Veliků noc nádivka a svítek

V hody: husina

Zvláštní národní pokrm jsou bálešky.

Pije se kořalka, pivo, víno, sodovka, thé, vinné thé, černá káva s rumem, slivovice.

Doma se vyrábí slivovice a rum. Rum pro domácí spotřebu a slivovice na prodej. Nemírné požívání kořalky jest tu morem pro hospodářský blahobyt. Zvláště u mládeže ve příčině zdraví jest toho pozorovati zhoubné následky. Také nemravnost v ní zapouští hluboké kořeny. Jeden litr kořalky připadá denně na průměrně na 20 lidí – do počtu jsou vzaty ženy i dítky.

Lid pokládá za zdravé mléko a moučné pokrmy, za silné maso a kořalku – dříve víno, za škodlivé houby – dříve kořalku.

Dráždivin užívá tabáku ke kouření, málo ku šňupání a žvýkání, pití také s rumem, odvaru z makovic se dává malým dětem. Také kouřívají staré ženy.

Lid

Lid je dobrosrdečný, pohostinný a vyniká zvláštní pobožností, k cizincům jest nedůvěřivý. Jest jim vytknouti prchlivost a velkou náchylnost k pití kořalky. O čistotu těla, oděvu a příbytků lidských se věnuje dosti péče. Hospodářská stavení a dvůr nesvědčí ani o pořádku ani o čistotě. Až do nejnovější doby byl lid nepřítelem pokroku a sebevzdělání, školu považoval za to největší břemeno obce a nerad se dal vzdělanějšími a pokrokumilovnými k dobru svému poučiti.

V nynější době však tyto předsudky pominuly. Mladší dorost rád čte, pídí po větším vzdělání, věnuje se více řemeslu a zámožnější dávají své schopné synky na studie.

Poslední fojt byl Pavka Bartoš v č. 77.

    Starostové:

  • Bártek
  • Míka Jan 1852
  • Holek Kašpar 3 roky
  • Konečný Martin 3 roky
  • Pavka Josef
  • Vajdík Martin
  • Pavka Josef
  • Vajdík Martin
  • Procházka Antonín 9 let
  • Vajdík Martin 3 roky
  • Holek Jan
  • Macháček Bartoš
  • Čajka

uvodni_stranka (43K)

Ústní podání:

V roku 1825, když byl Pavka fojtem, museli na rozkaz vrchnosti veselské všecky střešně ve vinohradech vykácet, aby hroznům nestínily. Jenom 1 střešňa zůstala fojtu Pavkovi a byla uťata před 12 lety.

Z těchto vinohradů dávali desátek vrchnosti.

Chromečků tata prodali voly a dostal za ně 80dvůrinščáků marietereziánských a šel sušit seno za Moravů a aby je nikdo nevzal, vzal si je s sebou a zakopal je pod keřem do země a přitom ho ranila mrtvice.

Peníze se našli až při stavbě dráhy.

Více v dokumentu »

 

Úvodní strana »

 

Škola »

 

Historické fotografie »

banner